Sekaniny (Vtáčník) letos již podruhé … nějak jsme si ten andezit oblíbili. Sestava klasická, David a já, k tomu z jihu dorazil Oskar, a premiéru tady mají Irena s Pavlem, kteří na jaře chyběli.
„Lezecká oblasť Sekaniny – je súčasťou pohoria Vtáčnik, sú to andezitové skaly s dĺžkou ciest do 25 metrov. Oblasť sa nachádza pri obci Lehota pod Vtáčnikom, ktorá je vzdialená cca 15 km od Prievidze. Na začiatku obce po pravej strane nájdete kostol za ktorým treba odbočiť vpravo. Cesta je označená informačnou tabuľou ako prístup ku lyžiarskemu vleku a prírodnému amfiteátru. Po ceste pokračujte cez obec, potom ešte cca 4 km až na koniec asfaltovej cesty, kde sa nachádza závora a chata Smrečina.“
Aby si Irena s Pavlem udělali obrázek o Sekaninách, museli jsme v sobotu navštívit Salamandru, bez toho to tady prostě nejde. Kupodivu, zase tu nebylo nějak moc plno. Což je moc fajn.
Na večer jsme se přesunuli k bunkru (památka na období SNP), před ním je pěkné posezení a na něm rovinka na spaní. Chata Smrečina byla obsazena, ale zrovna tam k večeru nikdo nebyl, tak jsem musel využít tůňky s vodníkem k ochlazení a očistě, už je to tradice, a tradici je třeba dodržovat.
A přišla neděle. Nevyrazili jsme do kopce za chatu, kde to už známe, ale na skály za bunkrem. Je to tady trochu jiné lezení, skoro bych řekl že i těžší, jsou tu dlouhé cesty. Ale hlavně je tady klid, bo většina preferuje Salamandru a skály nad chatou.
Ale i tak tu pár lidí bylo, díky čemuž jsem se stal nechtěným účastníkem závodů ve spouštění druholezce … David (možná Oskar) mne začal vedle slečny spouštět rychleji než obvykle, všiml si toho jistič slečny no … a začaly závody. Ale stačilo, když slečna na jističe lehce houkla „či ti šibe?“ a byl konec … no se přiznám, že jsem si taky oddychl 🙂
