Na podzim 2019 jsme se přihlásili na metodický seminář „Skialpinismus a lavinová problematika“ pořádaným Horolezeckým svazem na rakouské megachatě Rudolfshütte (2311). Na seminář jsme se z Bivaku přihlásili v sestavě Irena, Pavel, Kamil a Honza P.
Spolu s námi tam bylo dalších osm lidí z republiky. Instruktoři, průvodci a baviči byli Lukáš Tkáč a Jirka Vogel.
Na pásech chodíme vcelku hodně, cajky máme, ale správně je použít v případě potřeby by byl asi problém. Kluci ze svazu se nám věnovali poctivě, celé dny do nás hustili praktické i teoretické vědomosti, každý večer byla metodika, promítání, práce s mapou, buzolou. V terénu jsme pak měřili sklony svahu, hledali zasypané pípáky, pilovali oblouky na lyžích, kopali sněhové sondy …
Pro některé to bylo připomenutí, pro některé to bylo nové. Shodli jsme se, že to vůbec nebyly vyhozené peníze, že jsme to všichni potřebovali jako sůl a každý rok před výjezdem i do těch nejmenších hor bychom si vše měli zopakovat a připomenout. Pořekadlo štěstí přeje připraveným, není jen klišé, je to drsný fakt.
Lednový termín 9. – 12.1.2020 nás trochu znervózňoval, počasí mohlo být všelijaké, ale na nás se usmálo štěstí. Kromě snad dvou hodin někdy dopoledne, kdy byla mlha, byl jen plech. Sněhu tak akorát aby se nezničily lyže.
Nebylo to o výletech (vylezli jsme pouze na Granatspitze (3086) a Hohe Furleg (2943), ale skutečně to bylo o nauce, jak se chovat v horách na lyžích a věcech okolo lyží. Článek píšu až v květnu 2020, takže musím konstatovat, že kvůli koronaviru to byl náš společný jediný výlet letos do alp. Měli jsme objednaný nocleh na čtyři dny na chatě Langtalereckhuette v Ötztalu.
Takže v roce 2021 na skialpech ahoj.
Byli jsme rozděleni na dvě skupiny, já pláchnul od Bivaku ke Čvachtovi, bylo pěkné, jak obě skupiny pracovaly zcela rozdílně. Třeba my byli pokaždé v hospodě u piva mnohem dříve … Kamil
