Víkend 15.-17.2. 2019 byla naplánována celooddílová akce – lezení v ledech ve Slovenském ráji, kterou nakonec někteří neabsolvovali z důvodu náhlého oteplení, a panovaly obavy, že nebude na čem lézt. Karel, Olda, Okoun s Adélou a Oskarem vyráželi již v pátek a mohli se tak věnovat lezení a jiným aktivitám po tři dny.
My společně s Crisem jsme dorazili v pátek večer do Hrabušic, kde bylo zajištěno ubytování v soukromí, které krom naší party obývala ještě početná skupinka Maďarů, kteří se také chystali lézt v ledech. Neoficiálním vůdcem výpravy se stal Oskar, který do Slovenského ráje jezdí za ledolezením pravidelně a ten i stanovil odchod v sobotu v 9:00 směr Sokolia dolina.
Ráno jsme ještě vyrazili nakoupit potraviny do místního obchůdku, který svým pultovým prodejem a celkovou atmosférou silně připomínal staré časy. Oskar poté v 8:50 netrpělivě stepoval před barákem, popoháněl opozdilce a připomínal odchod v 9:00 (na nikoho nečekáme). Po 9:15 všichni vyrážíme :-).
Je krásné, slunečné počasí, přecházíme Hornád a po zelené značce míříme na Kláštorisko, kde si prohlížíme ruiny, lovíme kešku a pak pokračujeme na rozcestí Kyseľ , do Sokolie doliny a k „našemu“ ledopádu – Závojový (zdejší nejvyšší vodopád a také druhým nejvyšší na Slovensku). Pár dalších lezců již leze v horním stupni (nad 1. můstkem) a my zjišťujeme, že dolní část je riskantní lézt na prvního, díky kvalitě a vzhledu ledu (karfiol). Proto volíme horní jištění přes můstek a začínáme lézt.
Pro některé z nás je to první zkušenost s lezením v ledu. Jako nováčci máme většinou jen pohorky s turistickými mačkami, ale zbraně (cepíny) máme kvalitní 🙂 Někteří, zvláště při práci s cepíny, oceňují, že mají na hlavě přilbu. Počasí opravdu přeje, teplota není příliš nízká abychom mrzli a zároveň ne natolik vysoká, že by led tál, snižovala se jeho kvalita a my byli mokří od hlavy až k patě.
Poté co jsme se všichni vystřídali v lezení na prvním stupni, přesouváme se do horního patra kde má led zcela jinou strukturu, karfioly zde vůbec nejsou a led je krásně hladký. Opět se střídáme v lezení s horním jištěním na dvou lanech, přičemž nás Oskar neustále popohání ať nemáme prostoje. Takže ti co sotva slezli jsou již hnáni do dalšího pokusu 🙂 Jelikož máme ještě poměrně dlouhou cestu zpět a začíná se připozdívat, začínáme balit a Karel, Olda a Adéla vyráží na cestu zpět o něco dříve než ostatní (Adéle se totiž v pohorách udělaly značné puchýře a obává se nutnosti delšího času na návrat).
My ostatní po sbalení vercajku vyrážíme na konec Sokolie doliny, přes Glac a poté již za tmy a svitu čelovek scházíme Suchou Belou. Cestou se ještě pokoušíme odlovit kešku, na kterou je zvlášť Oskar natěšený, ale bohužel díky množství sněhu a pokročilé době bez úspěchu. „Domů“ dorazíme kolem 22, unavení ale spokojení, zvlášť když některé čeká na stole uvařená večeře 🙂 Večer ještě chvíli klábosíme a Karel s Oskarem a Oldou to protáhnou dlouho do noci.
V neděli ráno balíme a auty se přesouváme do části Piecky, kde u hospody parkujeme a jdeme dolinou po žluté značce k Veľkému vodopádu. Tam strávíme lezením jak v ledu, tak v mixu (do kterého se nikomu z nás moc nechce, ale nakonec ho všichni oceňujeme) několik hodin. I zde volíme horní jištění, které vytvořili Oskar s Okounem. Spokojení se pak vracíme k autům a cestou si ještě Karel s Oskarem hrají na ledoborce, když prolamují ledy na potoce jako malí 🙂 Hezký víkend zakončíme posezením a obědem v hospodě, kde nás již čeká Adélka, která díky obrovským puchýřům z minulých dní zvolila raději na dnešní den četbu.
Máme-li tento víkend shrnout: parádní společná akce, první zkušenosti s ledolezením jsou pozitivní a budeme se těšit na další.