Když jsme se rozhodovali, kam se vydat za lezením na více dnů, a hledali inspiraci na internetu, tak jsme četli samou chválu na řecký ostrov Kalymnos. Čím více jsme se o tomto lezeckém ráji dozvídali, tím bylo jasnější, že máme vybráno.
Na nevelký ostrov omývaný Egejským mořem, který leží východně od Kréty, je nejlépe se dopravit letecky. Některé lety končí až na Kalymnosu, ale my se rozhodli pro variantu, kterou volí zřejmě většina cestovatelů, a sice přílet na blízký ostrov Kos a z něj pak trajektem během půl hodinové plavby do hlavního města Kalymnosu – Potie.
Ubytování a doprava na místě
Lezci nejvíce vyhledávají ubytování v Masouri, protože je umístěn nedaleko mnoha lezeckých sektorů. My jsme zvolili méně navštěvované Panormos a apartmány Mary Popi. Doprava do jednotlivých lezeckých oblastí, kterých jsou na ostrově na čtyři desítky, je asi nejlepší pronajatým skútrem – ideální varianta pro dva, případně autem.
Lezení
V září, kdy jsme ostrov navštívili, jsou již letní vedra trošku na ústupu, ale moře je stále dost teplé. Lézt se dá jak dopoledne, tak i odpoledne, neboť jednotlivé oblasti jsou orientovány na různé světové strany. Cesty v sektorech jsou naprosto luxusně označeny i odjištěny. Najdete tu celou škálu obtížností od 4a až po 9a/9a+.
V roce 2016 tu bylo 2700 cest a nové přibývají rychlostí ve stovkách za rok. Vzhledem k malé velikosti ostrova (110 km) je to úctyhodné množství. Ostrov je tvořen převážně vápencem a cesty jsou velmi různorodé, vyskytují se jak rajbasy, tak tufy, kolmé stěny, převisy a jeskyně. Některé jednodélkové cesty jsou dlouhé až padesát metrů, takže potřebujete delší lano a také až šestnáct expresek. My jsme byli vybaveni 70 m lanem a 15 expreskami a i tak jsme do delších cest nemohli, protože by nám nevystačila délka lana.
V některých sektorech jsou i vícedélkové cesty a kdo holduje zajištěným cestám, najde tady i feratu. Skvělým pomocníkem při výběru cest (a nejenom toho) je velmi podrobně zpracovaný lezecký průvodce. Obsahuje nejenom mapu se zobrazením jednotlivých sektorů, ale i doporučení, v kterém období či hodinách je dobré jej navštívit (kdy je ve stínu), kolik má cest a v rozmezí jakých obtížností, zda je vyhledávaný či naopak liduprázdný, jak je lezci hodnocen apod.
Daným sektorům jsou pak věnovány jednotlivé kapitoly, ve kterých lze najít fotografie s vykreslením jednotlivých cest, jejich opět dost podrobným popisem – jak je cesta dlouhá, kolik expresek je potřeba, obtížnost, slovní popis charakteru cesty s uvedením klíčových míst a opět celkem užitečné hodnocení cesty ostatními lezci. Autoři nad průvodcem jistě strávili spoustu času a výsledek stojí opravdu za to.
Vybrat ze sektorů, které jsme navštívili, ten pro nás „top one“, není lehké, protože každý z nich měl své krásné i méně hezké cesty. Nicméně díky charakteru cest i velkým zastoupením těch v naší lezecké obtížnosti na nás velmi zapůsobil sektor Ghost kitchen nebo např. Poets. V těchto sektorech převládají kolmé nebo lehce převislé cesty techničtějšího charakteru.
A závěrem …
Na Kalymnosu jsme strávili jedenáct dní a poslední den před odletem jsme relaxovali na ostrově Kos. S výjimkou tří dnů, jsme každé dopoledne lezli na skalách, odpoledne lovili ryby (a někdy jsme byli i úspěšní :-)), koupali se a potápěli v moři. Pro nás je Kalymnos opravdu lezeckým rájem, na který velmi rádi vzpomínáme a můžeme jej jen doporučit.
