V sobotu ráno jsme po čtyřhodinové jízdě z Ostravy dorazili k tábořišti Kaiserbrunn, postavili stan a vyrazili do údolí Grosses Höllental. Cesta údolím byla pohodová, slunko nám svítilo do kroku. Na začátku Alpenvereinsteigu byly dva postarší vzdušnější žebříky a dále pak vysokohorský terén. Zhruba v polovině cesty jsme narazili na první sněhové pole, u kterého se otočila dvojice místních s tím, že dál není radno ve sněhu pokračovat. To bychom ale nebyli Češi, abychom to nezkusili.
Zmíněné sněhové pole jsme překonali těsně podél skály a mysleli jsme si, že z nejhoršího jsme venku. Po tomto sněhu bylo ještě 30 m suché ferraty a pak již jen sníh. Vracet jsme se však nechtěli. Ve sněhu jsme horko těžko hledali správný směr, který se nám dařilo držet jen díky starým stopám (cca týden starým). Místy jsme se bořili i do půli stehen ve svahu, který klidně mohl ujet do údolí. Počasí se horšilo a studený a mokrý sníh nám cestu dosti znepříjemňoval.
Závěrečný výšvih na vyhlídku Höllentalaussicht jsme absolvovali po suché a poněkud zvětralé skále trojkovým lezením. Na vyhlídce jsme si velice oddychli. Příště budeme věnovat větší pozornost poznámce v průvodci o výskytu sněhu v brzkých jarních dnech. Sestup jsme absolvovali přes Otto-Schutzhaus, Raxalpe Berggasthof cestou Kronichsteig přímo k tábořišti.
Druhý den za daleko lepšího počasí jsme auto nechali na parkovišti nad obcí Griesleiten a vyrazili po Holzknechtsteig na úpatí Preinerwandu. Na vrchol jsme vylezli feratou Haidsteig (klasifikace C-D). Lezení bylo příjemné, vcelku vzdušné, zpestřené „slepičími“ žebříky, z nichž jeden byl bez jistícího lana. Na vrcholu Preiner Wandu (1783m.n.m.) samozřejmě nechybělo foto u typického vrcholového kříže. Sestup jsme kvůli sněhovému poli v cestě Preinerwandsteig museli zvolit kolem chaty Seehütte, suťoviskem a po Holzknechtsteig dolů až k autu.
Raxalpy 24.-25.4.2010
Účastníci: Honza, Katka, Lucka
