Na víkend 18.-20.9.2020 nám kvůli covidu zavřeli hranice se Slovenskem, a když nemohli Kamil s Davidem na Lomnický štít, vydali se do Českého ráje. Jsou to kámoši, oslovili a vzali i mne.
Slovo dalo slovo a v pátek na večer jsme vyrazili směr Lázně Sedmihorky. Místo na přespání v altánu měl už pod kontrolou od své poslední návštěvy David.
Blatník
V sobotu ráno nás vzbudila před osmou paní z bufetu s tím, ať se raději sbalíme, že správce to nerad vidí. No a bylo to dobře, protože na skalách jsme byli mezi prvními a ty cesty co jsme chtěli lézt byly volné. Když mě kluci říkali, že polezeme 5ky až 7ky, tak jsem trochu bobkoval. Poprvé na pořádném šutru z písku. Nepočítám ty hromádky u nás. Díky Kamilovi a znalosti této lokality jsme se rychle zorientovali a lezli Kalfeřtovu hranu, VI na věž Blatník.
Maják
Všechno i v neděli tahal a jistil Davy. No pískaři jsou šílenci, první kruh – vysoko, ani jsem tam nedohlédl. Druhou a třetí cestu – Mézlova cesta, VI a Údolní cesta, VI – jsme lezli na věž Maják.
Parádní den jsme končili doplňováním tekutin a vařením. Já jsem si zapomněl pánvičku a tak se David smiloval a půjčil mě jeho skládací hrnec. A to neměl asi dělat. Kdo ví, jak rád vše připaluji, tak tuší, jak dopadl jeho hrnec – černě. Po nezbytných úpravách altánu (zatloukání kamenem trčících hřebíků z podlahy) jsme asi už v deset hodin šli spát. S námi v altánu nocovala i mladá rodinka asi s dvouletým Matýskem.
Dračí věž
Ve slunnou neděli jsme vyrazili do skal na věž Dračí věž dříve než ostatní lezci a udělali jsme dobře. Pak bylo plno. Lezli jsme luxusní 42m vysokou sedmičkovou cestu Dračí stěna, VIIb. Protože jsme museli být dříve doma a čekala nás cesta daleká, jsme tímto jedním výstupem a kocháním se na vrcholu ukončili slunnou neděli v Českém ráji.
Díky předsedovi a tahounu Davidovi.
Musím potvrdit Oskarova slova, byl to moc parádní slunečný lezecký víkend. A jsem rád, že jsem před Oskarem ochránil svůj ešus, trochu jsem tušil, co přijde 🙂 Kamil
