Poslední zbytky sněhu už definitivně roztály, a tak jsem se dostal k tomu shrnout letošní skialpovou sezónu. Zima to nebyla nejlepší, ale ani ne nejhorší, takový klasický průměr. Naštěstí však díky chladnému předjaří se dalo i 1. Dubna lyžovat ještě v prašanu, ale popořádku.
Sezónu jsme začali jak jinak než Silvestrovským výletem do Bayerische Alpen, Reiteralm do winterraumu na Neue Traunsteiner Hutte. Ač byla vyhlášená 3. lavinovka, tak toto pohoří je ideální na nenáročné výstupy a pohodové sjezdy. Převýšení je max. 700 m, takže na začátek sezóny ideální.
V Lednu jako každoročně přišly oblevy (i když letos byly oblevy celou zimu), a tak jsme trénovali na kopcích za „barákem“, před prací, po práci s čelovkama, abychom nevyšli z formy. Únor utekl jako voda a konečně začala pravá skialpová sezóna.
V půlce března jsme vyrazili do Pitztalu na kombinovaný výlet – ledy a skialp. Ledy byly parádní, jen by se to chtělo rozlézat dříve než na konci ledové sezóny… poučení pro příští sezónu, i když se bojím, že tomu nebude jinak. Na skialpy jsem si tentokráte vybrali pohledný kopec s krásným názvem – Tyrolien K2… Vyrazili jsme z Riffelsee hutte na K2, s převýšením cca 1100 m. Sice podmínky parádní, ale fyzička v kýblu… Dvoudenní lezení v ledu nás totálně rozhodilo a nohy a tělo ne a ne zapnout na skialpový režim. Ke všemu jsem šli na těžko (lano,cepín,mačky,šrouby) takže jsme šli jak hlemýždi.. Když už mě předcházela paní v pokročilém věku, s mini batůžkem, v růžových teplákách a flanelové košili, tak jsem měl sto chutí to otočit zpátky na chatu… Naštěstí jsem v tom trápení nebyl sám, a tak jsme na vrchol K2 nakonec došli. Z vršku nás lákal sjezd přímo stěnou, ale nikdo z místních se neodvážil… No nám to nedalo, spočítali jsme to na 4-5 oblouků, trochu přešlapovali na místě a pak se do toho pustili… Odměnou nám byl panenský svah a dobrý pocit, že jsme to dali.
